Lidický případ, jak z dosavadního líčení je viděti, znamenal pro německý aparát veliký zásah. Na příklad v řetězu stráží, které dne 10. června 1942 Lidice uzavíraly, byli zasazeni i frekventanti důstojnické školy německé branné moci ze Slaného, celá rota vojska, (l)  útvary SS, něm. policie, něm. četnictva a také četnictva českého; nechyběly ani oddíly SA.

    Dne 11. června 1942 ráno byla z Terezína, z tamního koncentračního tábora, komandována kolona 30 Židů, kteří naloživše sud vápna odejeli, vedeni četařem Františkem Krásou, nákladním vozem, v doprovodu esesmanů do Lidic.

    Jeden z účastníků této výpravy Viktor Laš z Prahy o tom vypráví asi toto : (2)
 "Přivezli nás na nákladním autě, na němž jsme měli ještě sud chlorového vápna, lopaty a krumpáče. Zastavili jsme po delší jízdě na nějakém kopci, kde nás převzali od našich četníků "šupáci", t. zv. ochranná policie . . . Jak tak jedeme do kopce, vidíme před sebou hořící vesnici . . . Odbočíme do leva, přes dvůr a přijdeme na zahradu, kde byly stromy a pokud si pamatuji, byla zde nasázena nějaká zelenina nebo brambory . . . Když jsme se přiblížili na několik kroků, zarazili jsme se - před námi ležela hromada mrtvol v nepravidelné řadě.

    K nim přistoupil velící německý důstojník s velitelem terezínského koncentračního tábora Dr. Seidlem, ukázal na mrtvolu jednoho velikého silného muže ve světle modrém nátělníku; Seidl se sehnul, vzal mrtvému tmavou dámskou kabelku, vytáhl z ní svazek peněz a zastrčil si je do náprsní kapsy.

    Nato vzal Seidl krumpáč a naznačil nám asi deset metrů vpravo čáru 9 x 12 m, kde máme vykopat společný hrob, hluboký 4 m. Určil nám lhůtu do deseti hodin večer, jinak že uvidíme, co se stane s námi.

    Tak asi do hloubky půl metru to šlo a měli jsme to za půl hodiny vykopáno, ale pak jsme narazili na jíl a práce se zpomalila. Esesáci nás tloukli a my o hladu kopali. Do deseti hodin večer, kdy přišel Seidl, jsme měli vykopaný necelý metr. Zastavil práci a nechal nás nastoupit. Pak nás rozdělil po čtyřech a poslal do vsi nosit dříví. Pod dohledem šupáků jsme musili vylamovat dveře, celé ploty a snášet to na hromadu ke hrobu. Pak se to polilo petrolejem
 

 (1)  Dosvědčuje to Leonard Schletz, nar. 12. března 1914 v Jiřicích u Moravského Krumlova, německé národnosti, učitel na německé škole, který byl dne 27. června 1945 vyslechnut u okres. soudu v Mor. Krumlově.
  (2)  "Rudé Právo" ze dne 10. června 1945.