ohledně pachatelů sděliti úřadům. Myslím, že si vzpomínám, že v této vyhlášce bylo obsaženo varování, že každá osoba, která takovou informaci má a neoznámí ji úřadu, bude zastřelena se svojí rodinou, a že v této vyhlášce bylo druhé varování, že každý, kdo se po 28. květnu policejně neohlásí, v případu, že ještě nebyl hlášen, bude potrestán smrtí. To platilo pro celý protektorát.
    Také text této vyhlášky byl mi předložen k podpisu bezpečnostní policií a já poukazuji na to, co jsem v tom směru řekl shora o své odpovědnosti. Konečně jsem vydal v Praze proklamaci s datem 27. května 1942, kterou byl nařízen ihned v celém protektorátu civilní vyjímečný stav. Také proklamace obsahovala výhrůžku, že osoby, které měly podíl na atentátu, nebo atentátníkům poskytly útulek, nebo jim pomáhaly, nebo o jejich identitě nebo jejich pobytu neinformují úřady, budou zastřeleny se svými rodinami. Také text této proklamace byl mně domněle předložen bezpečnostní policií a byl domněle nařízen hlavním říšským bezpeěnostním úřadem. O mém poměru k této proklamaci platí shora uvedené.
    Dnes uznávám, že takové methody byly výronem brutálního systému. Nevím, kolik osob na základě výše uvedené proklamace bylo zastřeleno. Domnívám se, že počet osob, popravených stannými soudy na základě hořejších proklamací činil 1500 až 2000. Vzpomínám si na tuto číslici proto, že v zahraničí byla publikována číslice asi 20.000 osob a já jsem se proto informoval, zda tato číslice souhlasí. Tehdy mně bylo řečeno, jak se domnívám, velitelem bezpečnostní policie, že jest správná jenom číslice 1500 až 2000.
    Se zřízením stanných soudů neměl jsem nic společného. Nemohu se již rozpomenouti, kdo byl dpovědný za obsazení stanných soudů. Vím docela dobře, že rozkaz, vesnici Lidice srovnati se zemí, muže zastřeliti, ženy poslati do koncentračních táborů a děti do zvláštních výchovných ústavů, přišel přímo, jako zvláštní rozkaz, z hlavního vůdcova stanu. Já sám jsem neměl s tím nic společného. Byl jsem toho dne, když obec Lidice byla vypálena, s dětmi Heydrichovými v Berlíně, abych se súčastnil jeho státního pohřbu.(l) Zvěděl jsem o celé této věci teprve po svém návratu do Prahy. Zůstává mi vzpomínka, že počet mužů zastřelených v Lidicích činil 86. Počet ostatních obětí vůbec neznám.Nevím, které oddíly se dopustily zločinů na Lidicích, mám za to, že to bylo speciální, pro to sestavené exekuční komando, které možná přišlo přímo z Berlína.

Otázka :   Připouštíte, že zničení Lidic, zastřelení mužů a deportace žen a dětí byl zločin?
Odpověď: Dnes to připouštím. K tomu připojuji: Důvodem k této exekuci bylo, že policie se domnívala, že obyvatelstvo v Lidicích skrývalo atentátníky.
 Na začátku nebo v polovici června 1942, bylo mi telefonicky, říšským vůdcem SS Himmlerem ve formě osobního rozkazu Adolfa Hitlera sděleno, popraviti jako odplatu za atentát na Heydricha 30.000 až 40.000 Čechů, kteří se zdáli býti politicky podezřelí. Žádal jsem ihned o rozmluvu s Adolfem Hitlerem před provedením rozkazu; rozmluva mi byla ihned povolena; letěl jsem, pokud si vzpomínám, ihned do hlavního stanu a informoval jsem Adolfa Hitlera v půlhodinné zprávě o situaci, která by nastala  provedením rozkazu. Vzpomínám si přesně, že jsem Adolfu Hitlerovi řekl : "Můj vůdče, vy podkopáváte tímto rozkazem každý podklad pro pokojné spolužití s českým národem a pro jeho pracovní výkonnost.
 Vytvoříte tím 300.000 mstitelů". Dosáhl jsem, že tento rozkaz byl vzat ihned zpět.

 (1) Jak všeobecně známo, byl pohřeb Heydrichův v Berlíně dne 9. června 1942. Řada svědků pak tvrdí, že Frank byl v Lidicích dne 10. června osobně přítomen.