Otázka :  Jak jste byl účasten na akci v Lidicích?
Odpověď:  To byl přímý rozkaz vůdcův, který mi byl hlášen snad Befehlshaberem der Sicherheitspolizei, když jsem se vrátil s oběma dětmi Heydrichovými z jeho pohřbu v Berlíně. Tam jsem byl přijat vůdcem krátce před tím než protektorátní vláda. Vyšetřování případu převzala zvláštní „Fahndungskomission“ z Berlína, která též podávala zprávy. Matně si jen vzpomínám, že mi byl později promítán v Černínském paláci úzký film o zničení Lidic.

Otázka :  Proč jste jel osobně v kritických dnech do Lidic?
Odpověď: Zajímal jsem se o to, neboť je to zcela abnormální záležitost, když zmizí s povrchu vesnice. Na dotaz připouštím, že jsem tam odjel též ze služební horlivosti, abych se na místě přesvědčil, zda byl zvláštní rozkaz Hitlerův vykonán.

Otázka : Jak jste pohlížel na to, co se stalo s lidickými občany?
Odpověď:  Podle mého mínění to bylo strašlivé jednání (grausame Handlung) : muže zastřelit, ženy do koncentračních táborů a děti odvléci.
Otázka :  Proč jste tedy neprotestoval?
Odpověď: V nacionálně-socialistické diktatuře je protest bezpředmětný, nechce-li člověk ztratit hlavu nebo se dostat do koncentračního tábora. Na svůj omyl jsem přišel teprve po zhroucení tohoto režimu.

Otázka : Postaral jste se alespoň nějak o ženy a děti?
Odpověď: Ne, a to ani později. Snad to byla moje chyba. To by bylo nemělo stejně smyslu a když by se s tím přišlo, byl by podobný návrh prostě odmítnut.

Otázka : Ani jako otec dětí jste nepomyslel na nevinné české děti?
Odpověď: Trestní akci v Lidicích jsem tehdy považoval sice za tvrdou, ale správnou. Byl jsem s ní srozuměn, poněvadž  jsem věřil, že se v Lidicích skutečně atentátníci a jejich pomocníci skrývali delší dobu a byli obyvatelstvem skrýváni. O osud žen a dětí, ani o jiné ukrutnosti jsem se nezajímal a to ani později, poněvadž to nebylo možno.
 Za prvé, tempo bylo tak enormní, že jedna událost stíhala druhou, a za druhé, bylo by nesmyslné stavěti se proti vydaným rozkazům nebo intervenovati. V národněsocialistickém diktátorském státu končila každá kritika nebo zasahování v koncentračním táboře nebo smrtí pro intervenujícího. Přesto, že děti byly na každý pád nevinné, nepodnikl jsem ničeho proti tomu z důvodů nahoře uvedených. Přece však jsem někde cítil, že bylo v Lidicích proti dětem postupováno zločinně.

 Sloužil jsem Adolfu Hitlerovi a všechny jeho rozkazy jsem bez rozmýšlení prováděl, i když podobný rozkaz z lidského měřítka byl zločinem  -  jako odvlečení lidických dětí.

 Domnívám se, že jsem byl v den exekuce v Berlíně a do Lidic jsem snad přijel den poté.

 Myslím, že Befehlshaber der Sicherheitspolizei Böhme mne již očekával na místě a podal mi hlášení, že exekuce byla provedena. Pokud si vzpomínám, ukázal mi místo, kde byla exekuce vykonána; opodál leželo ještě asi 10 nebo více zastřelených lidických mužů.