Pracoval, jak jsem se dověděl, od 10 hod. ráno do 4. hod. v noci, pak dostal od svého osobního lékaře prof. Morela injekci, spal čtyři hodiny a příštího dne počal stejným tempem. Nehledic k této všeobecné Hitlerově odpovědnosti za politiku a válku, byli za jednotlivá odvětví správy odpovědni:

    1. Za hospodářská opatření: Göring, Todt a Speer jako odpovědní v prvé řadě, a vedle nich řada zvláštních pověřenců vůdcových;

    2. za policejní a trestní akce všeho druhu, deportace do koncentračnich táborů a za poměry v těchto táboře, byl odpovědnou osobou výlučně Heinrich Himmler a s ním přirozeně celý štáb spolupracovníků;

    3. za pracovní nasazení byl od r. 1942 odpovědný Sauckel a v r. 1944 v rámci totálního válečného nasazení Goebbels;

    4.  za vedení války byl vedle Adolfa Hitlera odpovědný t. zv. vedoucí štáb branné moci, v jehož čele stál, myslím, Keitel. Jak jsem slyšel, prosazoval však Hitler svou vůli o válce, strategii a taktice bezohledně i proti zkušeným vojákům z povolání.

    Nejzajímavější momenty z výpovědi Frankovy o éře Heydrichově jsou: zmínka o tom, že neměl k Heydrichovi přístup jako na př. k Neurathovi, za druhé je možno, že u Heydricha intervenoval v tom či onom příkrém případě za účelem zmírnění; zda s úspěchem, nemůže říci - a za třetí, že jeho úřad byl territoriální povahy a proto mohl vzniknouti dojem, že byl mocným mužem v Čechách a na Moravě. To prý byl nesprávný dojem.
 
    Nuže, pokud jde o přístup k Heydrichovi, sleduje Frank úmysl svaliti se sebe všechnu odpovědnost na Heydricha, neboť ví, že v době Heydrichova úřadování bylo napácháno mnoho a mnoho krvavých a neuvěřitelných zločinů na českém národě. Vyvrcholení těchto zločinů, Lidice, nastalo však až po smrti Heydrichově a Frank nechápe, že tato výmluva je směšná.
 
    Ale směšné jest i tvrzení Frankovo, že je možno, že u Heydricha intervenoval. Sám říká, že k Heydrichovi neměl často přístup, musí tedy věděti, zda intervenoval čili nic.

    Ale nejsměšnější je jeho obrana proti tvrzení - nebo dojmu, jak sám říká - že byl mocným mužem v Čechách a na Moravě. Nebyl-li K. H. Frank mocným mužem, kdo jím tedy byl?  Byl jím, ví to celý český národ a je to samozřejmě známo i mimo hranice našeho státu.

    Byl jím a k tomu přece ještě trpěl velikášstvím. Nyní, dopaden spravedlností a sražen k zemi, chce býti menším a menším. Jak se mění časy!

 Z protokolu, jejž sepsal s K. H. Frankem plk. Josef Bartík,

přednosta odboru pro politické zpravodajství ministerstva vnitra, dne 10. září 1945.

    Tato kniha jako veřejný dokument o německém zločinu v Lidicích se snaží zachytiti věrně všechny okolnosti, za nichž k tomuto zločinu došlo, i čin sám, jak to jen dokumenty a výslechový materiál do dne vydání knihy dovolují.

    Z níže uvedeného výtahu protokolu sepsaného s Frankem již v Praze obviněný přiznává, že v Lidicích byl, byť i ne doslovně tak, jak jest uvedeno na str. 39 pod záhlavím „K. H. Frank na scéně“. Stává se tak v přesvědčení, že přece jen pravda zvítězí, i když dnes Frankovi často paměť selhává. Stává se tak v přesvědčení, že jen tímto způsobem je možno dosíci takového stupně objektivity, jakého si takováto dokumentární publikace vyžaduje.