není mi známo. Je jisto, že žádné úspěchy nebyly patrny. Heydrich si pozval k sobě několikrát delegace dělníků a rolníků. Přijal je na Hradě. Dělnická delegace byla, myslím, sestavena odborovou organisací, rolnická pak, jak se domnívám, rolnickým a lesním svazem za spolupůsobení okresních hejtmanů. Při složení dělnické delegace spolupůsobili také vedoucí podniků. Byl jsem přítomen tomuto přijetí.
    Delegace odevzdaly prohlášení loyality, avšak k politickým rozhovorům nedošlo. Dělnická delegace přednesla požadavky zlepšení sociálního rázu. Atmosféra při tom byla velmi oficielní a delegace byly pokaždé varovány, aby neposlouchaly příkazů cizích vysílaček. Také já jsem u příležitosti takového přijetí takto varoval dělnickou delegaci.

Otázka:  Je vám známo, jaký byl vnitřní poměr Heydrichův k českému národu?
Odpověd:  Heydrichovy vlastnosti byly: chlad, nedůvěra a uzavřenost. Takové vlastnosti vylučují bližší kontakt a také pohled do nitra člověkova.

Otázka :  Je vám známo, že se Heydrich učil česky?
Odpověď:  Tomu zcela určitě tak není. K tomu bych chtěl ještě připojiti, že můj úřad byl povahy territoriální, v důsledku čehož slučoval v sobě všechny resorty, a proto mohl vzniknouti dojem, že jsem byl mocným mužem v Čechách a na Moravě. To byl nesprávný dojem. Byl vyvolán také tím, že jsem byl v londýnském rozhlase systematicky pranýřován jako symbol německého utlačování českého národa a stigmatisován jako krvavý pes. Agitace londýnského a moskevského rozhlasu měla velký ohlas v českém národě. Bylo nemožné, zameziti policejními a technickými prostředky odposlouchávání londýnského a moskevského rozlasu. Jeho výzvy byly několik minut po vyslechnutí rozšiřovány a bylo jich uposlechnuto. Mohu říci, že politické veřejné mínění českého národa vytvářel londýnský a moskevský rozhlas.

 O úředním období Daluege-ho vypovídá Frank takto:
    Prvého či druhého dne po atentátu na Heydricha přišel Daluege do Prahy jako úřadující říšský protektor. Byl šéfem pořádkové policie pro celou říši, zatím co Heydrich byl šéfem bezpečnostní policie pro celou říši. Režim byl po atentátu citelně zostřen, a byl velmi ostrý v době, kdy se pátralo po pachatelích atentátu. Daluege-ho postoj k českému národu lze těžko charakterisovati. Sdělil jsem mu své stanovisko, měl jsem však dojem, že ho nikdy zcela nepochopil. Byl to pouhý generál policie, který  věrně poslouchal pokynů a rozkazů Hitlerových a Himmlerových. Proti zasahování strany do správy býv. protektorátu se nebránil. Byl z nejbližších přátel Himmlerových, byl s ním ve stálém osobním nebo telefonním spojení, někdy několikrát denně. Oba si tykali. V srpnu 1943 byl pak oficielně odvolán, totiž byl Hitlerem vyzván, aby odstoupil. Držel se však dále u moci a vládl v Praze až do října 1943.
    Důvod jeho, abych tak řekl, nuceného odvolání byla; podle mého mínění, paralysa. V srpnu 1943, resp. v říjnu 1943 nastala základní změna v systému správy protektorátu. Bylo utvořeno německé státní ministerstvo se mnou v čele, které převzalo vládu. Říšský protektor stal se representantem hlavy státu, doslova, zástupcem hlavy státu v protektorátě.

  K otázce odpovědnosti uvádí Frank toto :   Nejvyšší odpovědnost měl Adolf Hitler, který se zabýval všemi zásadními otázkami správy říše a anektovaných i okupovaných zemí,  jakož i vedením války.