Lidice však neměly očekávaného výsledku. Proto vydal Frank dne 10 . června 1942 vyhlášku, že nebudou zastřeleni ti, kdož sdělí jim známé okolnosti, jež jsou s to přispěti k objasnění atentátu na SS-Obergruppenführera Heydricha, a poskytuje se jim lhůta do 20. hod. dne 18. června 1942. Ten, kdo později sezná takovéto okolnosti, musí je oznámit nejpozději do 24. hodin. Udavači slibuje se odměna, opakuje se však pohrůžka zastřelením i s rodinou a připojuje se hrozba zabavení jmění celé rodiny.

     Ježto po likvidaci Lidic vyhláškou se vybízí k přispění na objasnění atentátu, je zřejmo, že "nezvratné poukazy" a "přislušné důkazy", na základě kterých byla provedena příšerná, v historii naprosto ojedinělá exekuce Lidic, byly zločinným výmyslem germánské zuřivosti a zběsilé pomstychtivosti. Důkazem toho jsou také výpovědi zatčených členů Gestapa v Kladně, kteří se zúčastnili celé akce a uvádějí, že ani skladiště zbraní ani vysílačka nalezeny nebyly a nikdo nic podobného neviděl.

     Po stránce právní kvalifikace jsou Lidice, pokud jde o dorostlé mužské obyvatelstvo,  v řadě zločinů, jichž se Němci dopustili v ostatních okupovaných zemích, zločinem hromadné vraždy. Pokud jde o ženy a děti, jež přežily lidickou hrůzu, jde při nejmenším o zločin veřejného násilí nakládáním s člověkem jako s otrokem, resp. omezování osobní svobody, jakož i o zločin únosu dětí.

     Podle německé úřední zprávy ze dne 24. června 1942 byla obec Ležáky u Louky (okres Chrudim) srovnána se zemí. Dorostlé obyvatelstvo bylo zastřeleno podle stanného práva. V německé zprávě se tvrdilo, že obyvatelstvo ukrývalo české parašutisty, kteří byli účastni na přípravách atentátu na Heydricha.

     Obyvatelé obce Ležák byli zastřeleni bez předchozího soudního řízení.
 S právního hlediska jest vyhlazení obyvatelstva obce Ležák považovati za hromadnou vraždu. Případ obce Ležák není dosud plně objasněn. Po skončení vyšetřování bude výsledek dodatkem k tomuto pátracímu oběžníku veřejně oznámen.