Tak na př. hitlerovský zástupce v Československu Frank ještě v líbánkovém měsíci "protektorátu" prohlásil české delegaci žádající o otevření škol: "Jestli válku vyhrají naši protivníci, otevřete si školy vy sami. Vyhraje-li Německo, pak vám stačí nižší učiliště."

     Druhý představitel okupační vlády vyjádřil německou politiku vůči Čechům takto:
"My jim musíme vyrvat mozky, my jim musíme zničit inteligenci, která trhá vztahy, jež musí býti mezi německými zaměstnavateli a českými dělníky."

     Je těžko připojiti cokoliv k uvedeným formulím. A přesto se našel důstojný nositel "nového řádu", který nedávno obohatil slovník "okřídlených slov" německých okupantů. Je to nejmenovaný velitel policie, vegetující v nevelikém srbském městečku. Po veřejném důkladném výkonu trestu na městském náměstí prohlásil obraceje se k obyvatelstvu :
"Já znám, že vaše uši jsou v Londýně a srdce v Moskvě, ale nezapomínejte, že vaši synové zůstávají v Srbsku."
 
    Policajtský vtipálek zřejmě neviděl, že takovéto nemravy vyvolávají okupanti sami: když oni jsou duší v milém hitlerovském fatrlandě, jejich pomíjející těla jsou v cizí, utlačované zemi, která dýše nenávistí k násilníkům a hoří pod jejich nohami. Tato nepohodlí a i činy pociťují na své kůži hitlerovští vojáci i důstojníci, u nichž se násilně, při spolupůsobení místního obyvatelstva, odlučuje duše od těla v Polsku, v Jugoslavii, v Norsku i v Holandsku.

     Není tomu tak dlouho, co takový osud potkal nikoliv řadového hitlerovce, ale obrkata Heydricha. Události, které se pak udály v Čechách, odkrývají pravou tvář "nového řádu" v zemi, kde Němci nejdříve začali prosazovati tento "pořádek".
 
    Okupační úřady se dožadovaly na českém obyvatelstvu, aby vydalo atentátníky. Za pomoc při jich pronásledování vypsali fašisti značnou částku, která ještě byla zdvojnásobena. Nespoléhajíce se na tuto návnadu, zasypali okupanti český národ výhrůžkami krvavých trestů. Neúčinkovalo ani třicet střibrných ani sveřepé výhrůžky. Za slovy následovaly činy. Hitlerovci začali denně stříleti desítky českých vlastenců v Praze, Brně, Kladně i v jiných městech v Čechách. Gestapáčtí katané chytali lidi, kteří zřejmě neměli nijaké souvislosti k atentátu, a chladnokrevně je ubíjeli bez soudu a bez důkazů. Ale i to fašistickým vyvrhelům nestačilo. Oni provedli zločin, který se svojí nehorázností vylučuje z řad zvěrstev, prováděných hitlerčíky v nesčetném množství všade, kam vstoupí jejich noha.

     Hitlerčíci se rozhodli zastrašiti český národ. Nástupce Heydrichův Daluege, fašistický feldvébl v hodnosti policejního generála, rozkázal jako represálie za ubití Heydricha zničiti hornickou ves Libice (v ruských listech se užívalo mnoho označení Libice, místo Lidice) blíže Kladna, čítající 483 obyvatel. 10. června zastřelili hitlerovci veškeré mužské obyvatelstvo obce, odvlekli ženy a děti do koncentračního tábora, spálili obec a nařídili vyškrtnouti i její jméno ze všech knih, dokladů a zeměpisných map.

     Tento bezpříkladný čin vandalismu vyvolal pobouření v celém světě. Před celým svobodymilovným lidstvem odhalili hitlerovci svůj pád do nebývalých nížin lidské nízkosti, ale i svoji nejkrajnější, současně prokázanou bezmocnost. Fašističtí vetřelci rozkázali vyškrtnouti jméno Lidice z majetku českého národa - a nyní si toto jméno opakuje celý svět. V den spojených národů v Novém Yorku pochodovala česká kolona s páskami na rukávech, na nichž bylo napsáno: Lidice. Obyvatelé jednoho amerického městečká přijali pro ně jméno Lidice - staré označení bylo - Berlín... Jméno Lidice žije netoliko v srdcích Čechů, ale i druhých zotročených národů Evropy "nového řádu".

     Není nejmenší pochyby, že v jedné řadě se jmény Bělehrad a Rotterdam, Paříž a Praha, v jedné řadě se jmény řady sovětských měst, podlehnuvších německým zločinnostem, jméno Lidice bude hořet plamenem v paměti všech fašistických katanů, velikých i malých, až přijde den, kdy se budou odpovídati ze svých zločinů.

     Ale bezmocnost hitlerovských prasat, po zuby ozbrojených, se projevila před tváří bezbranného Českého národa ještě jinak. Nespící lidojedi se však ani po zničení Lidic nedostali o krok dále za svým cílem