Buď zdráv, pane Antoníne,  

    dovol, abych Ti vyjádřil můj souhlas s Tvým článkem, týkající se hrušně, kterou zasadila paní Anna Peková s panem Vandrlem ještě ve starých Lidicích.  

    Tato hrušeň má dceru u mých sousedů, tedy u Friců. Míla Fricová je dcerou Anny Pekové.  
    Po válce, když paní Peková zjistila, že hrušeň přežila lidickou tragédii, nechala si od svého druha, pana Staňka odříznout rouby z předválečného stromu, který jako mladá zasadila. Pan Staněk je narouboval na kmen hrušky, jíž v zimě pomrzly větve.  
    Rouby se ujaly.  

    Naprosto souhlasím, aby švestka zasazená v blízkosti hrušky, byla přesazena na jiné místo. Třeba u parkoviště před muzeem. Myslím, že nikdo bez souhlasu Obecního úřadu nemá právo rozhodovat, co se bude na pietním území dít - příklad: podávání alkoholu při nesmyslných koncertech u hrobu lidických mužů, sázení ovocných stromů a jiných podobných podniků. Kdo nedokáže ctít pietní území - lidickou pláň, tak nemá soudnost a tudíž by se měl stranit jakéhokoliv konání okolo území Lidic.  

    Řekl bych zdaleka se Lidicím vyhnout. Je mi líto, že už nejsou naživu lidické ženy jako byla paní Endrštová, Zámečníková, Rohlová a další, které pokud se sáhlo na památku Lidic vzaly spravedlnost do svých rukou.  

    Tímto bych Tě chtěl požádal, abys můj článek otiskl jako názor na Tvoje příspěvky.  

    Jarda Adamec.    7. srpna 2007 19:25:57