O pomníku se veřejně píše už drahnou dobu. Přečteme-li si v novinách jednotlivé články související s novoborským pomníkem, záhy zjistíme přítomnost opakujících se slovních spojení, zpochybňujících tvrzení důkazních materiálů. 

    Je to ale asi „dobře“, jelikož by se jinak konstrukce redaktorů i dopisovatelů zbortily, jako domeček z karet. 
    Co ale dobré není je fakt, že to odvádí pozornost od merita věci, což klidu mezi znepřátelenými tábory obhájců a odpůrců pomníku nacistů nepřidá. 

    Doposud se nikomu nepodařilo zpochybnit fakt, že popravení místo posledního odpočinku mají. 
To, že jejich hrob nikterak nesouvisí s umístěným pomníkem je jasné. Zatímco pomník  je umístěn na Lesním hřbitově, místo s ostatky popravených je umístěno mimo areál hřbitova. 
    Všechny důkazy o tom jsou uvedeny ve sborníku Bor 1945, který vzešel jako shrnutí příspěvků ze stejnojmenného semináře konaného v Novém Boru na podzim minulého roku. 

    Nejpřesvědčivějším důkazem oddělení hrobu od pomníku je ale vytesaný nápis na pomníku: 

    Tak to je první polovina důkazu, kterou seminář přinesl, ale které si zároveň málokdo všímá, včetně novin, viz článek Jana Tichého: „Nesmí mít člen strany hrob?“ 

    Jak se může pan Tichý, sám navrhovatel pomníku, ptát na tak samozřejmou věc, když přirozený nárok každého člověka, mít hrob, nikdo nikdy nikomu v této kauze neupírá? 
    Ani petice nebrojí proti hrobu, ale naopak napadá pomník vystavěný minimálně třem nacistům na pomníku jmenovaným. 
    Je ale zajímavé, že ten samý článek končí sdíleným přitakáním redaktora Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ), že opět na hrob má nárok každý, tedy i členové NSDAP nebo KSČM.   Ani pan Schwarz si zřejmě nepřečetl, nebo nepochopil, nápis na pomníku vytesaný, nebo prostě nechápe, jaký je rozdíl mezi pietním místem hrobu a pomníkem, který presentuje jen myšlenku, nikoliv zastupuje popravené, protože pod pomníkem prostě popravení neleží. 
    Je fakt, že článek pana Tichého s obranou nároku na hrob vyšel až po návodném článku ve FAZ, o čemsi svědčí. 

    Hrob popravených tedy existuje odděleně od pomníku. 

    Hrob ponechme hrobem, v něm ať za zdí hřbitova popravení odpočívají věčným spánkem v pokoji, tak jako doposud a budeme se věnovat pomníku. 

    Na pomníku jsou vytesána jména devíti trestaných osob. Z těchto devíti osob si všimněme zatím jen tří. K nim směřují listinné důkazy o tom, že byli členy NSDAP. 
    Nezpochybnitelné důkazy poskytnuté autoritou největší, jakou je Bundesarchiv v Berlíně, přivedly odpůrce pomníku k závěru, že se jedná o pomník nacistů, bez ohledu na to z jakých pohnutek byl původně vystavěn. 

    Pomník bezprostředně připomínající nacisty je pro většinu obyvatel civilizovaného světa nepřijatelný!