První žádost pozůstalých o umístění
pamětní desky nad místem popravy na budově dnešního Městského úřadu byla
v závěru roku 2005 zamítnuta.
Počátkem roku 2006 byla předložena
další žádost. Požadováno bylo povolení k postavení pomníku na Lesním hřbitově
v Novém Boru. Přes vznesené pochybnosti o tom zda se nejedná v případě
na pomníku uvedených jmen o fašisty, byli zastupitelé ujišťováni, že nikoliv
a že o tom je možné, předložit důkazy. Tuto žádost předkládala zastupitelům
pracovnice MěZ paní Lovecká které dělal pan Tichý šedou eminenci.
Dne 20. ledna 2010 veřejně přiznal
místostarosta Mgr. Valdman, že od počátku řízení o povolení pomníku věděl
o nacistické minulosti těch, kterým byl pomník určen. Zastupitelé byli
zjevně podvedeni a dnes již není tajemstvím, že zde sehrál roli skupinový
zájem. Zcela určitě to není skupina německých antifašistů.
Dalším spojencem v obhajobě nacistického
pomníku se v posledních dnech jeví Karl-Peter Schwarz z Frankfurter Algemeine
Zeitung, novin, které se pouze zařadily za Heimatnachrichten a Prager Zeitung.
V těchto novinách se všude používá vyjádření: „německé oběti“, „německé
obyvatelstvo“, „památka Němců“, „zavraždění Němci“. Za zmínku potom stojí
citace:
„Historie pomníku v Novém Boru
by mohla v Praze beze všeho sloužit jako příklad úspěšného vyrovnání se
s minulostí, nebýt rozhořčeného a zjevně dlouho připravovaného odporu spolků
ovládaných komunisty a nacionalisty, jako je Svaz bojovníků za svobodu,
Česká obec legionářská a Klub českého pohraničí“.
Legionářům se omlouvám za špatné pojmenovaní
ale je to podle překladu německého originálu, politologa Bohumila Doležala.
Na území Evropy de iure končily válečné operace II. SV vyvolané nacistickým Německem jeho všeobecnou kapitulací s posledními sekundami dne 8. května 1945. Některá seskupení nacistických armád se nevzdávala a vedla boj ještě 11. května 1945. Rozprášené jednotky nacistů potom dokonce válčili a drancovali území Ukrajiny, Polska a Československa až do roku 1947.
Druhý den po oficielním ukončení války 5 nacistů povraždilo 12 obyvatel Boru - svých rodinných příslušníků. Zastřelili svoje děti a ženy a potom spáchali sebevraždu. Pan Tichý ve svých výzkumech uvádí že „byli zastřeleni“. O zvrhlosti této tragedie svědčí fakt, který nelze zamlčet. Nejmladšímu děcku bylo 6 měsíců!? O tomto vraždění není zájem „objevovat“ fakta, psát články kde kam a psát a vydávat romány.
Vraťme se však k pomníku nacistů, jakým ten pomník skutečně je.
V roce 1945 po výše uvedeném zločinu
novoborských nacistů a několika případech kdy byly odstřelováni vojáci
polské a Rudé armády, kteří Nový Bor osvobozovali, bylo vyhlášeno stanné
právo v okrese Česká Lípa s nařízením k odevzdání určených předmětů do
24.00 hodin dne 31. května 1945.
Za neodevzdání zbraní hrozil trest
zastřelením. Na neodevzdání loveckých (!) zbraní a zbraní bodných a sečných
se tento trest nevztahoval. Každý voják německé armády, se po kapitulaci
nacistického Německa rád zbavoval zbraní, pokud neměl v úmyslu dál zabíjet
nepřátele říše.
Dne 2. června 1945 vojáci československé
armády spolu s četnickým oddílem znalým poměrů v Boru, provedli důkladné
domovní prohlídky v celém Boru u všech obyvatel. U čtrnácti bylo nalezeno
rádio, u šesti vojenská výzbroj, výstroj a náboje, u čtyř bodné a sečné
zbraně a lovecké pušky, u sedmi střelné zbraně.
U sedmi ilegálních držitelů střelných
zbraní, akci velící důstojník, velitel 47. pěšího pluku podplukovník Josef
Sekáč vydal rozkaz k jejich zastřelení a ponechání jejich mrtvol pro výstrahu
na dobu 24.00 hodin. K exekuci bylo svoláno obyvatelstvo Boru a celý prostor
byl hlídán hlídkami armády a četnictva. Během popravy bratr jednoho z popravovaných
se dal na útěk, a když na výzvu k zastavení nereagoval, bylo proti němu
použito střelby a byl usmrcen.
Šlo o jednoho z bratrů rachmannových.
Všichni ostatní, kdo nedodrželi nařízení
stanného, práva byli vypovězeni podle citace z rozkazu pplk. Sekáče:
„Jako osoby neznající kázně vypovídám
z úseku za státní hranice směrem severním a MNV jich do 12 hod. po obdržení
tohoto rozkazu i s rodinami shromáždí a vojenská stráž je doprovodí jako
nežádoucí cizince na státní hranici. S sebou mohou vzíti pro osobu 30 kg
zavazadel včetně potravin. Rodiny vyjmenovaných v ad 1 (rodiny popravených
- pozn. autora) budou odeslány tak jako výše uvedeno“.
Mezi vypovídanými byl i nacista,
příslušník SS MUDr. Träger. Který záhadně zmizel, a dodnes nejsou věrohodné
doklady o jeho případné smrti. To se stalo vítanou příležitostí pro "publizist"
Tichého, který do celého případu začal vnášet informace typu „jedna
paní povídala“.
Tak se dozvídáme, že ten esesák byl
ubit lopatou nebo že byl vyvlečen během přepravy z autobusu zadními dveřmi,
musel si vykopat hrob a byl zastřelen v lese (ač autobus zadní dveře neměl),
že kterémusi z popravených byl podstrčen browning, že u kohosi našli starý
rezavý bajonet z Prusko-rakouské války.
Všechny tyto okolnosti pobouřily novoborskou veřejnost a svojí okatou vylhaností vzbudili odpor a snahu o hledání pravdy a pádných dokumentů.
S přihlédnutím k získaným dokladům a postojům NĚKTERÝCH zastupitelů Nového Boru. Někteří jsou i zastupiteli kraje Liberec. Je podle jednotlivých jmen na pomníku uvedených jediný závěr že:
WERNER Ilse,
LANGER Johann,
HORTIG Eduard,
PODBIRA Eduard,
Městské zastupitelstvo Nového Boru
si váží toho, že jmenovaní v roce 1945 neuposlechli nařízení orgánů státní
moci československé republiky k odevzdání zbraní.
WERNER
Marta
Městské zastupitelstvo Nového Boru
si váží toho, že jmenovaná neuposlechla nařízení orgánů státní moci československé
republiky k odevzdání zbraní, byla oddanou nacistkou a také toho, že se
nebála veřejně prohlašovat: „Čechům maso neprodávejte, ty musíme vyhubit
jako krysy“.
RACHMANN
Albert
Městské zastupitelstvo Nového Boru
si váží toho, že jmenovaný neuposlechl nařízení orgánů státní moci československé
republiky k odevzdání zbraní, dále tuto ukrýval, byl aktivním členem NSDAP
vedeným pod č. 6794072/1938, k plné spokojenosti vedení NSDAP organizoval
zbrojní výrobu ve svém závodě a k tomu v zájmu vítězství Velkoněmecké říše
využíval práci zajatců ze zemí Evropy ve spolupráci s SS a byl spolupracovníkem
Sicherheistdienstu.
RACHMANN Heinz
Městské zastupitelstvo Nového Boru
si váží toho, že jmenovaný neuposlechl nařízení orgánů státní moci československé
republiky k odevzdání rádií, organizoval spolu se svým bratrem Albertem
v jejich závodě zbrojní výrobu k plné spokojenosti vedení NSDAP a k tomu
v zájmu vítězství Velkoněmecké říše využíval práci zajatců ze zemí Evropy
ve spolupráci s SS.
RICHTER
Herbert Franz ing.
Městské zastupitelstvo Nového Boru
si váží toho, že jmenovaný neuposlechl nařízení orgánů státní moci československé
republiky k odevzdání zbraní, byl aktivním členem NSDAP vedeným pod č.
6487503/1938, jako vedoucí výroby v závodě Rachmann organizoval zbrojní
výrobu pro vítězství Velkoněmecké říše k čemuž využíval otrockou práci
zajatců ze zemí Evropy vězněných v přilehlých pracovních táborech na čemž
k plné spojenosti spolupracoval s SS.
TRÄGER
Alfréd MUDr.
Městské zastupitelstvo Nového Boru
si váží toho, že jmenovaný neuposlechl nařízení orgánů státní moci československé
republiky k odevzdání rádií, byl aktivním členem NSDAP, a příslušníkem
SS, organizace Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku označené
za ZLOČINECKOU.
Puncem lží je potom na pomníku věta:
„2. ČERVNA 1945 BYLO PROTI VŮLI
MÍSTNÍHO NÁRODNÍHO VÝBORU ZASTŘELENO PŘED RADNICÍ OSM OBYVATEL NOVÉHO BORU,
SLOUPU A JANOVA. TITO OBČANÉ BYLI POHŘBENI DO HROMADNÉHO HROBU ZA TÍMTO
HŘBITOVEM.
NÁSLEDUJÍCÍHO DNE PŘIŠEL O ŽIVOT MUDr. ALFRED TRÄGER*1897
NA NEZNÁMÉM MÍSTĚ.
NOVÝ BOR 2006"
Ona první věta o vůli Místního národního
výboru je prolhaná tak jako řada jiných vět, kterými se snaží lidé inklinující
k nacismu nebo neonacismu obhájit existenci ostudného pomníku nacistů v
Novém Boru. Doklad o vůli Místního národního výboru prostě neexistuje,
protože ho tento úřad nikdy nevydal.
Popravené pohřbíval občan německé
národnosti pracovník místní pohřební služby, místo vybral sám. Nikdo mu
nenařizoval kam. To také o něčem vypovídá a po nacisty prohrané válce se
ani není čemu divit.
Ten Němec věděl, kam patří!
Závěrem je možné sdělit jen jediné, pokud si Městské zastupitelstvo váží všeho toho, co je uváděno u jednotlivých jmen, je třeba se v Evropě mít na pozoru. Nacisté zakrývali svoje záměry potřebami německého národa, životním prostorem pro Němce, právo Němců o nadřazenost.
Cesta do Evropy přes pietu k nacismu nevede.
V roce 1945 nebyl poražen německý národ, byl poražen německý nacismus. Zakrýváním nacismu němectvím je zákeřné a podlé.