Někteří autoři se této problematice přiblížili, jako například PhDr. Zlatuše Kukánová v práci "Seznam žen popravených z rozhodnutí stanného soudu v Praze ve dnech 30. května až 3. července 1942", nebo PhDr. Josef Tomeš články v denním tisku, např. "Oběti naší vědy za německé okupace - zastřeleni v Kobylisích" a další historici a publicisté, z nich pak doc. Dr. Jaroslav Žižka, PhDr.
Oldřich Sládek atd. Významná je samozřejmě
dosud jen částečně zveřejněná dokumentace z archivů,
vztahující se k zmíněné době i k místu. Na plné zhodnocení zřejmě dosud
čekají závažné dokumenty uložené ve fondech, zejména
Státního archivu v Praze (SÚA) a Historického archivu
české armády. Ze všech těchto zdrojů bylo čerpáno také při sestavení
předkládané práce, která si v žádném případě nepřipisuje
historiografickou dokonalost. Spíše by chtěla vyvolat
zájem odborníků o tuto závažnou epochu českých dějin, kterou nelze
v zájmu dobré budoucnosti vzájemných českoněmeckých vztahů
vymazat.
II.
Kobyliská střelnice dříve a dnes
Vojenská střelnice v severní části
Prahy VIII-Kobylisích (dnes Prahy 8) je uvedena v
předválečném adresáři 1) pod čp. 113 na ulici
Letňanské. Tato ulice z tehdejší Rumburské třídy (po
válce Rudé armády, dnes Klapkova) vedla přímo ke střelnici.
Rozsáhlý areál střelnice byl vystavěn v letech 1889 - 1891 pro účel cvičné střelby z pěchotních zbraní. Správcem byl vždy vojenský erár. Střelnice též plnila i funkce společenské pro civilní organizace a různé složky. Za první republiky její správu převzal 28. pěší pluk čs. armády v Praze. Z velitelů střelnice uvádí pamětník jméno škpt. Židlického.
Za německé okupace v letech 1939 - 1945 přešla správa střelnice do rukou komandatury Wehrmachtu se sídlem na Malé Straně. V této době se stal správcem střelnice praporčík Josef Kopecký. Stal se tak svědkem pozdější popravčí činnosti německé justice a policie. V té době měla střelnice pět sektorů s liniemi terčů, ochranných násypů a řadu dřevěných budov, včetně konírny. Po obvodu měřila 5 000 metrů, její délka byla 1 100 metrů. Za první republiky byla její severní část upravena pro výcvik střelby z moderních pěchotních zbraní. Právě tato část střelnice byla vybrána za okupace jako místo vhodné pro připravované hromadné popravy českých vlasteneů a dalších nepohodlných lidí.
V poválečné vzpomínce bývalý správce
střelnice Josef Kopecký 3) uvedl mimo jiné
následující závažné údaje:
- na střelnici cvičily střelbu německé jednotky, česká
policie a četnictvo;
- úředníci německé policie vybrali kobyliskou vojenskou
střelnici v průběhu druhého stanného práva (pozn.:
t.j. po atentátu na R. Heydricha - trvalo od 27. 5. 1942 do 3. 7.
1942). Obdobně vybrali i popraviště ve vojenské střelnici
v Lubech u Klatov, v policejních kasárnách v Táboře, na
střelnici v Lobzích u Plzně, na Zámečku v Pardubicích a v Kounicových
kolejích v Brně;
- koncem května 1942 dostal správce střelnice v Kobylisích
J. Kopecký rozkaz z vojenské komandatury, aby prostor
střelnice rezervoval pro "zvláštní úkoly";
- krátce na to, v odpoledních hodinách sem byly dovezeny
rakve, v dalších dnech bedny: na nákladních
autech byli přivezeni vězňové odsouzení k smrti;
- po vystoupení z vozu byli vězňové odvedeni ozbrojenou
stráží za násep střelnice, kam zaměstnanci nesměli
vstoupit;
- německá policejní jednotka SCHUPO (pozn.:
Schutzpolizei) měla kolem třiceti