Údaje svědectví správce střelnice
Josefa Kopeckého potvrzuje a doplňuje jako správné i
výpověď jednoho příslušníka SCHUPO Jana ENDERSe 4).
Učinil ji před mimořádným Lidovým soudem v Praze po
roce 1945. V ní uvedl:
- náležel ke druhé setnině (pozn.: rotě) policejního
praporu SCHUPO;
- jeho setnina byla po vyhlášení druhého stanného práva
(pozn.: t.j. od 27. 5. 1942
- 3. 7. 1942) určena ke službě na střelnici v Kobylisích;
- na střelnici byli policisté odváženi auty v odpoledních
hodinách pod velením velitele setniny policejního
hauptmanna (pozn.: hejtmana, setníka) Maroka a jeho zástupce Meisnera.
Tam byli rozděleni do skupin o počtu asi deseti mužů:
jedna ke strážní službě, druhá, stejně početná, byla
určena k pracovním úkolům ve strašnickém krematoriu a té třetí bylo použito
k práci na střelnici. Příslušníci druhé a též třetí
skupiny se museli převléci do pracovních oděvů,
neboť manipulovali mrtvými těly na střelnici a v krematoriu: odváželi rakve
a uklízeli popraviště.
- popravy odsouzených stanným soudem prý vykonávali výlučně
poddůstojníci.
Funkci velitele popravčí čety vykonával
policejni poručík Meisner. V době, kdy připadla služba
na střelnici pro příslušníky 2. setniny praporu Schutzpolizei Böhmen und
Mähren, vykonával dozor nad všemi opatřeními ze strany
ochranné policie (SCHUPO) setník Marok.
- po vystoupení z auta byli vězňové odváděni do nedaleké
kůlny. Odtud je v průběhu exekucí odváděli na
popraviště po deseti osobách vrchní policejní strážmistři Müller,
Franke a Poikert;
- na každého vězně stříleli tři poddůstojnící SCHUPO.
Při popravách významnějších osobností českého
politického, kulturního nebo veřejného života byli účastni
důstojníci SS a policie. Mezi nimi byli i strážmistři
justiční služby, kteří přiváželi odsouzené z věznice na Pankráci;
- výjimečnou popravu měl bývalý ministerský předseda
protektorátní vlády generál čs. armády ing.
Alois Eliáš, který byl odsouzen k trestu smrti senátem Lidového soudního
dvora již za I. stanného práva dne 1. 10. 1941. Poprava
na pokyn Adolfa Hitlera nebyla tehdy ihned vykonána; generála Eliáše
přivedli na popraviště kobyliské střelnice jako jediného dva policejní
strážmistři.
Vyšší důstojník SS mu zde přečetl rozsudek, bylo mu též oznámeno, že žádost o milost podaná protektorátním prezidentem dr. Emilem Háchou byla zamítnuta a bylo též zdůvodněno prodlení ve výkonu trestu. Generála Eliáše zastřelila popravčí četa pěti poddůstojníků, které velel policejní poručík Meisner. Ostatní odsouzení museli po dobu této popravy na svou smrt čekat. Bylo prý jich tento den (t.j. 19. června 1942) celkem 27. (pozn.: nesouhlasí to s naší evidencí - kdo byly tyto oběti?);
Výpověd' obou pamětníků - účastníků hromadných poprav na Kobyliské střelnici - dává na řadu otázek poměrně přesnou odpověd' a o pravdivosti zřejmě není proto třeba pochybovat.
Pro úplnost lze ještě uvést další svědectví
místního občana, pamětníka Václava Stacha. Ten ve vzpomínce uvádí:
- objekt bývalé konírny (viz: "kůlna") byl poslední věznicí
odsouzených. Od popravčích kůlů byl vzdálen
asi 50 metrů. Celý prostor popraviště byl uzavřen třemi valy. Při
popravách byly spouštěny motory nákladních aut a autobusů,
aby přehlušily výkřiky a střelbu;