Podle výpovědi Enderse pracovní komando SCHUPO muselo často zůstávat na střelnici ještě dlouhou dobu po skončení exekucí, protože bylo třeba čekat, než se odvezly všechny rakve do krematoria. A těch bylo v některých dnech tolik, že se nevešly do nákladního automobilu a v krematoriu spalovací pece nestačily tu noc všechny oběti spálit!

     Z předcházejících údajů lze učinit některé předběžné závěry, které v další části budou upřesněny a dokumentovány. Především si potvrzujeme, že Kobyliská střelnice byla vybrána pro hromadné popravy německou policií. Střelnice byla pod vojenskou správou a proto k tomuto "mimořádnému" použití musela dát gestapácké justici souhlas vojenská komandatura. Jaké byly vztahy mezi Wehrmachtem a SS, je obecně známo. Zde se hovoří pouze o odmítnutí úklidu střelnice po popravách, nakonec to museli udělat příslušníci SCHUPO.  V dalším lze mít za prokázané (svědectví správce střelnice, výpověd' příslušníka SCHUPO, jmenný seznam popravených v Praze s daty v úmrtních listech 6) zachovaných v archivu SÚA), že popravy na střelnici v Kobylisích nebyly zahájeny ihned po vyhlášení stanného práva dne 27. května 1942, nýbrž až v sobotu dne 30. května 1942. V době od 19.00 do 19.30 hodin bylo zde  zastřeleno celkem 27 vězňů; 21 mužů a 6 žen. Jejich jména a další osobní údaje jsou uvedeny v přiloženém seznamu všech popravených za II. stanného práva v Praze. Dozvěděli jsme se také, že práci katů a jejich pomocníků zastávali příslušníci policejního praporu bezpečnostní policie (SCHUPO) Böhmen und Mähren. Známe i podrobnosti o průběhu poprav a jejich účastnících.

    Zazněla tu zmínka o používání krematoria ve Strašnicích i to, že pece někdy nestačily spalovat tak veliký počet mrtvých. Dle úředních dokladů byly hromadné popravy na střelnici ukončeny v pátek dne 3. července 1942, kdy zde naposled vydechlo 47 obětí - 40 mužů a 7 žen. Podle údajů na úmrtních listech se popravovalo mezi 18tou až 20tou hodinou. Tyto úřední údaje, t.j. hodina a minuta smrti, nebyly vždy asi přesné, protože např. v závěrečných dnech stanného práva je uváděn stále stejný čas u velkého množství popravených osob.

     Podle jmenného seznamu stanného soudu v Praze 7) a osobních složek popravených za II. stanného práva, které jsou uloženy v archivu SÚA 8), lze dojít k závěru, že v roce 1942 z rozhodnutí stanného soudu na Kobyliské střelnici zemřelo 512 vězňů: 443 mužů a 69 žen.

    K tomuto počtu je třeba připočítat popravu generála ing. Eliáše a 26ti lidických občanů (19 mužů a 7 žen), kteří nejsou uvedeni v jmenném seznamu stanného soudu v Praze a pravděpodobně nejsou započteni v celkovém údaji počtu obětí úředně ohlášeném představitelům německé Třetí Říše. V souhrnu tudíž bylo v roce  1942 na Kobyliské střelnici prokazatelně povražděno 539 osob: 463 mužů a 76 žen, jen výjimečně jiné než české národnosti.

    Mezi nimi byli představitelé české vědy, kultury, politiky, zcela podle plánu germanisace českých zemí, schvalovaného  již dříve henleinovskými i nacistickými představiteli a uskutečňovaného postupně při různých příležitostech.

     O tom, jak byly sestavovány jmenné seznamy osob navržených za II. stanného práva k popravám, lze se poučit ze studie dr. J. Žižky k této době. Další doklady najdeme v publikovaných dokumentech z archivů. Základem zvůle byl zcela jistě bleskový telegram "Reichsführera" - říšského vedoucího SS a šéfa německé policie Heinricha Himmlera, který byl odeslán ze zvláštního vlaku Heinrich vyššímu vedoucímu SS a policie v Protektorátě státnímu tajemníkovi K. H. Frankovi. 10) V Praze