Tyto události Kobylisy, součást Prahy VIII., tvořící severní vstupní bránu do hlavního města, prožívaly velmi citlivě, někdy i bezprostředně. Vojenská střelnice byla opět převzata čs. armádou a přešla pod správu Posádkového velitelství v Praze. Opět byla používána pro cvičnou střelbu, ale též i pro činnost zájmových organizací. Prostor popraviště byl ihned po revoluci pietně upraven a udržován, byly zachovány popravči kůly a vztyčen kříž z březových kmenů s trnovou korunou z ostnatého drátu. Postaral se o to i velký zájem veřejnosti, která měla dosud v živé paměti krutosti Heydrichiády v období I. a II. stanného práva. Žijící příslušníci rodin, jejich známí, obdivovatelé, místní občané i zahraniční návštěvníci hledali místo, kde jejich drazí vydechli naposledy. Svazové organizace domácího odboje, později Český svaz protifašistických bojovníků, nyní Český svaz bojovníků za svobodu, zdůrazňovaly a stále zdůrazňují svými veřejnými akcemi význam tohoto pietního místa.
Ve snaze, aby se nezapomínalo na oběti nacistického vraždění v Praze, byly používány při pietních akcích i informativní údaje pamětníků, které nebyly ve všech směrech blíže doloženy. Jednalo se především o počet popravených a o některé osoby. Ve sborníku "Staletá Praha" - svazek XVII. u roku 1987 se např. uvádí, že první popravy na Kobyliské střelnici byly vykonány 30. září 1941, poslední 7. 5. 1945, a že zde přišlo o život více jak 1440 osob, mužů i žen, z toho 516 v období t.zv. Heydrichiády.
Slovníková přiručka "Český antifašismus a odboj" uvádí, že se zde popravovalo za druhého stanného práva po atentátu na R. Heydricha, a že zde bylo zastřeleno 250 osob. Slovník byl vydán v Našem Vojsku v roce 1988. Starší příručka ČSPB z roku 1983 obsahuje pod heslem Kobyliská střelnice tvrzení, že se zde popravovalo již na podzim 1941 (první stanné právo po příchodu R. Heydricha do Prahy), aniž by byl udán počet obětí, konstatuje však, že za druhého stanného práva zde bylo zavražděno 520 vlastenců. Tyto informace také šířily i oba vytisky ČSPB Praha 8 o Pietním území Kobyliské střelnice formou skládačky určenou pro návštěvníky.
Tak se také stalo, že oběti I. stanného
práva - známé osobnosti odboje a českého veřejného života
byly jmenovitě vzpomínány v souvislosti s popravami v Kobylisích. Oba výtisky
z let 1976 a 1987 byly nyní nahrazeny novým informačním
textem skládačky vydané ČSPB Praha 8 v roce 1993.
V tomto textu se již přihlíží k novým přesnějším zjištěním a
poznatkům o těchto událostech a osobách. K vyjasnění přispěla odborná práce
Dr. Tomáše Pasáka a Dr. Oldřicha Sládka "Ruzyňská
kasárna - památník národního utrpení" z roku 1990 a seznam osob
popravených za I. stanného práva v Praze ve dnech 28. září
až 28. listopadu 1941, který pod tímto názvem publikovala
v Pražském sborníku historickém - XXIII Dr. Zlatuše Kukánová v
roce 1990. Její důkladně ověřená historická práce s dalšími osobními
údaji o obětech dokládá, že v Ruzyňských kasárnách
bylo popraveno 223 osob. Kobyliská střelnice tudíž v té
době pro tento účel použita nebyla, takže veškeré údaje
o počtech obětí a jejich jménech v tomto období jsou
zřejmě nesprávná. Neblahá úloha této vojenské střelnice jako popravčího
místa se tudíž vztahuje na II. stanné právo, t.j. na období
od 30. května až 3. července 1942.
Dokument v SÚA "Zpráva pro Vůdce za období od května do 1. ráří 1942 18) odeslaná zastupujícím Říšským protektorem K. Daluegem (příjem potvrdil šéf říšské kanceláře dr. Lammers) uvádí, že v Protektorátě "bylo v uvedeném období