Postupně byly vytvořeny bojové úseky a podúseky vojenských opěrných bodů, které hájili revoluční bojovníci s veliteli z řad bývalých vojáků. Nejdříve byly zahájeny ofensivní akce proti opěrným bodům četných německých vojenských skupin rozmístěných ve zdejším prostoru Prahy, kam patřila i Kobyliská střelnice. Dne 5. května 1945 ji obsadili bojovníci z Kobylis a zatkli při tom správce střelnice, bývalého štábního rotmistra Josefa Kopeckého.

    Bojové  akce  se  v tento  den  soustředily hlavně  na  odzbrojování  překvapených německých vojenských posádek.  V neděli dne 6.  května se situace však velmi přiostřila, protože na Prahu táhly silné německé svazy vojsk SS spolu s tanky. Došlo ke střetům s nepřítelem pomalu pronikajícím v mohutné síle od Chaber do Kobylis a odtud dále do Libně a na Trojský most. Při tom byla Němci obsazena také Kobyliská střelnice, avšak již druhý den v pondělí 7. května ji znovu dobyli barikádníci z vojenské skupiny Slovanka. Zajali při tom 8 polských honců, získali 7 koní a ve 12.35 hodin zde vztyčili československou vlajku.

    Po protiútoku SS oddílů z Kobylis byla střelnice v 15.30 hodin opět ztracena. Mezi tím pokračoval boj s bojovníky na Slovance a v okolí, do kterého nasadily oddíly SS-Wiking i tanky. A právě v tuto dobu, dne 7. května 1945, byla střelnice svědkem poslední popravy.

    Nebylo to však již na popravišti, ale před střelnicí u lípy. Z rozkazu velitele operující jednotky praporu SS tu byli zastřeleni tři nedaleko odtud bydlící obyvatelé Kobylis: Josef Kotěšovský, Bulhar Stojan Savanžel, Antonín Toušek. Po skončení bojů, v době, kdy touto severní cestou vstupovaly do Prahy 9. května 1945 první jednotky sovětské Rudé armády, pohřbívali kobylisští občané své padlé bojovníky a další oběti. Byli mezi nimi i jmenovaní tři poslední popravení z Kobyliské střelnice. Uložili je pod hřbitovní zdí Kobyliského hřbitova na místě bývalého kusu pole, který pro účel vybudování hřbitova barikádníků daroval městu místní rolník. Uzavřeli tak řadu více jak pěti set obětí hitlerovské okupace Prahy a Čech, které zde vydechly naposledy.
    Dnes je na Hřbitově barikádníků pouze růvek s pomníčkem J. Kotěšovského a Antonína Touška.

     V Praze skončila II. světová válka dne 9. května 1945, v Evropě však již o den dříve podpisem bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa. První mírové týdny osvobozeného Československa byly v Praze naplněny opojením, všeobecnou radostí a nadšením převážné většiny obyvatelstva z vidiny nového, lepšího života. Radost neměli asi ti, které tížila vidina zrádcovství či obvinění z kolaborace. Tento punc na sobě nesl i bývalý správce Kobyliské vojenské střelnice Josef Kopecký, který se musel obhajovat ze svého okupačního jednání.

    Rychle se také ohlásily základní problémy všedního života velkoměsta zasaženého okupací a válkou. V jednotlivých částech Prahy, kde probíhaly boje, bylo nutno odstranit následky bojové činnosti: barikády, vojenský materiál, ale také se postarat o veřejný pořádek i bezpečnost, organisovat zásobování, opravit poškozené komunikace, obnovit městskou dopravu, posílit zdravotní  péči, mimo jiné též pro bývalé vězně, vracející se z nacistických koncentračních táborů, káznic, policejních věznic a z nucených prací v Říši i mimo ni. Bezprostředně též hrozilo nebezpečí rozšíření epidemie skvrnitého tyfu, který vypukl koncem války v židovském ghetu a v gestapácké věznici na Malé pevnosti v Terezíně. Alarmující byla i situace na sever od Prahy 17) v německém pohraničí, kde byly kolony německých uprchlíků ze sousedního území, vězňů z koncentračních táborů různých národností