Odtud byli pro inscenovanou veřejnou popravu převezeni do Čech, kde byli nejdříve vězněni v Malé pevnosti Terezín (policejní věznice Gestapa) a posléze v pankrácké věznici německého zemského soudu na oddělení smrti. Připomeňme si ještě, že v této pražské věznici byla na základě výnosu říšského ministra spravedlnosti ze dne 15. 4.1943 již v činnosti popravčí místnost s gilotinou. Ta byla také součástí uvedeného oddělení smrti II/A. Poprava zastřelením v tomto případě byla tudíž zvolena záměrně, aby pro veřejnost byl dokumentován charakter vojenské zrady odsouzených četníků. V tentýž den totiž sekera na Pankráci uťala. 16 hlav patnácti mužů a jedné ženy.
Průběh exekuce na Kobyliské střelnici vylíčil svědek - přímý účastník - v knize "Žaluji o tom dni". Dle jeho svědectví dovedli dozorci četníky k připraveným popravčím kůlům a uvázali je k nim. Vrchní státní návladní dr. Huhnstock přečetl německy rozsudek a státní návladní Německého zemského soudu dr. K. Blaschtovischtka jej tlumočil do češtiny. Pak došlo k degradaci četníků stržením výložek. Přítomní justiční úředníci se jim poté snažili zavázat oči.
Vězňové se rozhodně bránili s výkřiky: "nedávejte nám je, my je nepotřebujeme, my se nebojíme, my jsme vojáci!" V tomto scénářem veřejné popravy nepředvídaném chaosu volali všichni odsouzenci jeden přes druhého: "Ať žije Československá republika, Ať žije nová svobodná republika!"
Volání přerušila salva popravčí čety, která podle úředních pramenů ukončila životy statečných četníkú přesně v 18.12 hodin. Ve studijní práci PhDr. Oldřicha Sládka se uvádí, že toto hrdinné chování popravovaných českých četníků změnilo další režii průběhu veřejné popravy. Přítomný velitel pořádkové policie SS Gruppenführer (generál poručík) P. Riege, zastávající funkci i velitele protektorátní niformované policie, pod tímto dojmem nepronesl plánovaný výstražný projev a mávl pouze rukou, aby přítomní čeští četníci a policisté odpochodovali. Statečné chování všech čtyř popravovaných četníků zřejmě zapůsobilo i na další nacisty, jak o tom svědčí zpráva vedoucího protikomunistického referátu pražského gestapa H. Jantura K. H. Frankovi.
Uvádí se v ní, že chování odsouzenců by naopak mohlo posílit velkou část přítomných četníků v jejich Říši nepřátelském postoji. Dále zpráva velitele pražského vedoucího úseku SD (Sicherheitsdienst) SS-Obersturmbannführera W. Jacobi. V hlášení uvedl obdobné poznatky a tlumočil názor justičních úředníků "pro budoucnost tuto formu popravy nedoporučit.". Záměr K. H. Franka využít veřejné popravy na Kobyliské střelnici k zastrašení Čechů se nepodařil díky hrdinnému chování odsouzených k smrti. Tato forma teroru také nebyla v Čechách již do konce války použita. Možná také proto, že velitel pražské úřadovny Gestapa SS Obersturmbannführer vrchní vládní rada dr. E. Gerke (v říjnu 1942 vystřídal smutně proslulého dr. H. U. Geschke) dával přednost tichému a osvědčenému způsobu likvidace vězňů způsobem "Sonderbehandlung". Znamenalo to popravovat bez svědků na Pankráci, v Terezíně či jinde.
Až do konce války proto gestapo již Kobyliskou střelnici pro "zvláštní úkoly" od vojáků nevyžadovalo a na střelnici opět zavládl běžný režim, postupně ovlivňovaný blížícím se koncem pro nacisty prohrané války. Výjimka se přece jen dostavila za Květnového povstání v Praze.
V sobotu dne 5. května 1945 povstali obyvatelé Prahy, aby v závěru války osvobodili své město. Na území městské části Praha VIII. předběhly revoluční akce dokonce i památnou rozhlasovou výzvu. Ihned po výzvě k celopražské akci stavět barikády, které měly zabraňovat průchodu německých vojsk městem směrem na západ, bylo