Jak uvádí publicista Dušan Tomášek, zrušení stanného práva dnem 3. července 1942 zdaleka neznamenalo konec poprav a teroru.  Nadešlo období, kdy se o fyzickou likvidaci českých občanů dělily tři nacistické soudní orgány: lidový soudní dvůr (Volksgerichtshof), zvláštní soud (Sondergericht) a stanný soud. Působily v Praze a v Brně velmi neblaze. Tyto instituce měly přesně stanovenou a odlišenou pravomoc: lidový soudní dvůr soudil případy "velezrady a zemězrady", zvláštní soudy, zřízené při německých zemských soudech v Praze a v Brně, odsuzovaly bez předběžného vyšetřování formou zkráceného řízení pachatele závažných trestných činů proti Říši, bez možnosti odvolání a s výkonem rozsudku do 24 hodin.

    Stanný soud pokračoval ve své činnosti i po zrušení stanného práva a odsuzoval osoby zatčené v souvislosti s atentátem na Heydricha.

     A tak čteme, že již 7. července se opět popravovalo a za celý měsíc činil počet popravených 13 osob. V srpnu pak Lidové soudní dvory a Zvláštní soudy poslaly na smrt 63 osob. V září a říjnu opět jednal gestapácký stanný tribunál a v tichosti poslal na smrt 319 osob. Za listopad a prosinec 1942 poslaly soudy na smrt 175 vězňů a vydaly o tom veřejné zprávy v tisku.

    Od skončení II. stanného práva bylo takto popraveno z území Protektorátu nejméně 651 lidí, z nich pak 265 v souvislosti s atentátem. Nic však nenasvědčuje tomu, že se tyto popravy konaly na Kobyliské střelnici. Na smrt odsouzení byli zřejmě odváženi mimo Prahu i mimo území Protektorátu.

    Tak na příklad 252 příslušníků rodin a příbuzných Jana Kubiše a Josefa Valčíka, jakož i jejich pomocníci, bylo popraveno v koncentračním táboře Mauthausen. Jiní byli popravováni v Drážd'anech nebo v Mnichově a jinde. Lze proto vyslovit názor, že Kobyliská střelnice byla jako popravišté používána v roce 1942 v době od soboty 30. května do pátku 3. července.
    Zářijová poprava pravoslavných duchovních zde byla zřejmě výjimečná.

     Prostor střelnice však byl znovu použit pro "zvláštní úkoly" v dalším roce. Na základě rozhodnutí H. Himmlera a K. H. Franka byla zde vykonána veřejná poprava čtyř českých protektorátních četníků pro výstrahu ostatním. V pondělí dne 8. července 1943 použila nacistická okupační moc novou formu teroru - veřejnou popravu, která měla opět zastrašit rostoucí odbojové hnutí a zabránit rozkladu protektorátního četnictva a policie. Popravčí četa byla opět vytvořena z příslušníků SCHUPO. 14) Navíc sem byli odveleni jako diváci: 30 důstojníků a 120 příslušníků protektorátního četnictva a policie. Krátce před 18tou hodinou sem byli převezeni z cely smrti II/A pankrácké věznice odsouzení četníci. Přijeli sem v
doprovodu většího počtu německých wachmeisterů i českých dozorců. V pankrácké knize popravených jsou zapsáni pod následujícími čísly: 89. František Rajmon, 90. František Famfulík, 91. Josef Bojas, 92. Jan Jirásek. Strážmistr Rajmon působil do svého zatčení, t.j. do 2. dubna 1943, na četnické stanici ve Vysokově v Náchodě, praporčík Josef Bojas byl zástupcem velitele četnické stanice ve Stránčicích, štábní strážmistr Jan Jirásek působil v jižních Čechách na Táborsku, František Famfulík byl četnickým strážmistrem na stanici