<=<=|  <=|   14   |=>  |=>=>
ústavu, adborník světového jména a průkopník sociálního lékařství u nás; MUDr. Jaromír Bouček, který v ústavu řídil oddělení virů a očkovacích látek, byl synem pražského advokáta JUDr. Václava Boučka, přítele TGM; spolupracovník profesora Pelce v oblasti sociální hygieny MUDr. Václav Klíma., který - po rezignaci profesora na ředitelskou funkci - odešel do 'I`ábora na místo okresního lékaře a tam byl také zatčen; MUDr. Václav Strimpl, dlouhá léta působil na Slovensku, vynikající odborník v oboru bakteriologie, imunologie, epidemiologie v ústavu pracoval 3 roky - byl zatčen při zkoumání tyfové infekce v terénu. Těchto několik jmen vědců popravených na Kobyliské střelnici představuje jen zlomek obětí  české vědy za německé okupace u nás. I tak přesvědčivě dokládají cílevědomou snahu. okupantů zničit českou intelektuální sílu.

    Dalšími v řadě obětí jsou opět vojáci, tak hojně zastoupení v seznamu popravených v Ruzyni. V Kobylisích je mezi nimi již dříve zmíněný bývalý předseda protektorátní vlády, divizní generál ČSA ing. Alois Eliáš,  legionář, bývalý zástupce náčelníka generálního štábu, vojenský odborník, působící před válkou i mezinárodně v komisi pro odzbrojování ve Společnosti národů v Ženevě; legendární vojáci našeho domácího odboje plk. Josef Churavý a pplk. Josef Mašín, známý z proslulé trojice Mašín - Balabán - Morávek, nekompromisně bojující s nepřítelem i se zbraní v ruce. Připomeňme si i  skromnou předsedkyni Ženské národní rady,  senátorku  Františku Plamínkovou, sportovce - reprazentanta ČSR - redaktora Evžena Rošického a jeho otce majora Jaroslava Rošického;  mládežníka Miloše Krásného;
ženy z pražské kulturní obce: M. Baumgartenovou, Z. Schwarzovou, A. Vikovou, A. Ziegloserovou a také vpředu uváděné duchovní české pravoslavné církve: biskupa Gorazda, Václava Čikla,  dr. Vladimíra Petřeka, Jana Sonnenwenda; velikou skupinu popravených občanů z Libochovic; bez soudu na rozkaz zastřelených 21 mužů a 8 žen, kteří se provinili tím, že pocházeli z Lidic - mezi nimi byli i dva sotva. 15ti letí hoši Josef Doležal a Josef Nerad.

    Před popravčí četou stanuly i celé rodiny, jako např. 6ti členná rodina Vosmíkových z Libně, matky s dcerami, otcové se syny, četné manželské dvojice, řady advokátů, vysokých úředníků veřejné správy, lékařů, železničářů, lidí nejrůznějšího povolání a společenského postavení, věřící i bez vyznání, osoby označené za Židy, hrdinové domácího odboje, ale také lidé bez domova, ukrývající se před deportací, nacistickým terorem a rasovou nenávistí. Ti, kteří byli posláni na smrt stanným soudem, byli oznámeni veřejnosti na známých červeno-černých německo českých vyhláškách, v denním tisku a v rozhlase. Po ukončení stanného práva byly zprávy o popravách vydávány prostřednictvím České tiskové kanceláře,
nejdříve jmenovitě, postupně jen v počtech popravených, až zprávy vůbec ustaly. Seznam zastřelených na Kobyliské střelnici volá po tom, aby při různých příležitostech bylo v úctě a pietě vzpomínáno všech, kteří za svou vlast položili život.
 

    III. Roky plynuly, válečné a okupační strasti. postupně bledly tak, jak nastupovaly nové generace:, V padesátých letech význam Kobyliské střelnice pro účel moderní armády značně poklesl, střelnice již technicky nevyhovovala a byla používána pouze příležitostně pro cvičnou střelbu. Nakonec, asi do poloviny roku 1968, sloužila Armádnímu filmu. 24)  Ještě před tím v roce 1964 byl prostor zapsán do seznamu nemovitých kulturních památek českého státu.

    Střelnice jako celek zanikla výstavbou satelitního městského sídliště na severu a severovýchodě Prahy, které zde je nazýváno sídlištěm Ďáblice. Popraviště však zůstalo zachováno na věčnou paměť občanů v

<=<=|  <=|   14   |=>  |=>=>