Felkl pak k internování osazenstva četnické stanice, aby nikdo nemohl upozorniti obyvatelstvo těchto obcí na připravovanou akci. (l)

    Přesto, že celý policejní aparát byl uveden do pohybu jen na základě neurčitých údajů Marusczákové a nevyčkalo se ani výslechu záhadného mladíka, o němž se domnívala Marusczáková, že by to mohl snad býti mladý Horák, užil ve svém hlášení úřadovně Gestapa v Kladně a jiným německým místům Thomsen těchto slov:
                "Wir haben ihn schon; ich fresse den Besen, wenn er nicht der Täter ist!" ("Už ho
                máme; sežeru koště, není-li on tím pachatelem !") (2)

    Asi kolem 3. hod. ranní se začal kolem Čabárny a Lidic stahovati řetěz německé policie. Oddíl gestapáků, v němž byl Wiesmann, Felkl a všichni úředníci kladenské služebny, odjel na Čabárnu. Dům od domu se prováděly prohlídky a občané ve smyslu záhadného dopisu dotazováni, zda někdo v poslední době na Čabárně nepřespal.

    Ale celá prohlídka a všechno dotazování vyzněly naprázdno. Nic se nenašlo a nikdo z obyvatelů nic nevěděl. To však nevadilo, aby přednosta kladenského gestapa nedal rozkaz dopraviti všechny muže do Kladna a tam je internovati.

    Okamžitě byli muži naloženi do dvou autokarů, které Wiesmann mezitím objednal, a dopraveni do Kladna. S nimi odejel i nadpor. Polák. Bylo eskortováno asi 30 mužů příslušníky unifor. stráže a četnictva.

    Z Čabárny se postupovalo do nedalekých Lidic, v tu dobu již rovněž obklopených německou policií, která měla rozkaz vpustiti každého do obce, ale nikoho nepropouštěti z obce.

    Vozy byly ponechány na okraji obce a členové gestapa rozděleni na dvě skupiny tak, že jedna postupovala v prohlídkách dům od domu po levé straně a druhá skupina po pravé straně silnice. Zvláště důkladné prohlídce byly podrobeny statky Horákův a Stříbrných, jimž věnovali Wiesmann, Thomsen, Felkl, Skalak a ještě další členové gestapa mimořádnou pozornost.

    Gestapo předpokládalo, že se oba synové těchto rodin - Josef Horák a Josef Stříbrný - zdržují asi doma. Gestapo připouštělo, že odcestovali za hranice, ale chovalo podezření, že se oba vrátili jako parašutisté a byli účastni atentátu na Heydricha.

    Než všechno úsilí zůstalo marné. Ani informativní prohlídky v domech, ani výslechy obyvatelstva nepřinesly nic nového. U Horáků a Stříbrných byly hledány hlavně písemný materiál a fotografie obou, při čemž se největší zájem soustředil na fotografie mladého Horáka.

    Felkl shodně s ostatními vypovídá, že celá prohlídka obce zůstala bez výsledku, a proto vylíčení děje, jak je podává úřad národní bezpeěnosti v Kladně, na základě výslechů zúčastněných osob správně konstatuje:
 "Výslechem zatěených členů Gestapa, kteří se zúčastnili dne 4. června 1942
 

(1) Viz Felklův protokol.
(2) Výklady o výslechu Marusczákové, jako by ona mluvila o mladém Horákovi, zdají se býti násilnou konstrukcí kladenských gestapáků.