Jde o válečné zločince vysokého stupně, kteří se dopustili nesmazatelných krvavých deliktů na českém národě.
     Jmenovaní dopustili se zločinů podle § 5, odst. 1, lit. a), § 5, odst. 2, lit. a), § 8, odst. 1, lit. a), § 8, odst. 2, lit. a) dekretu presidenta republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb. z. a n. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech.

     Dne 27. září 1941 stal se SS-Obergruppenführer a generál policie Reinhard Heydrich zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě.
 
    Aby zlomil odpor českých vlastenců, vydal hned prvého dne svého úřadování „Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941“, podle jehož § 2 lze se v případech souvisejících s veřejnou bezpečností a veřejným pořádkem odchýliti od platného práva.

     Říšský protektor mohl přenésti toto mimořádné opatření na orgány jemu podřízené. Toto ustanovení odporuje samotnému pojmu práva a zavedlo naprostou libovůli říšského protektora, případně orgánů jemu podřízených, na něž říšský protektor toto t. zv. oprávnění přenesl.

     Mimo to vydal Heydrich nařízení o vyhlášení civilního výjimečného stavu v některých obvodech a o stanných soudech pro činy proti veřejné bezpečnosti a pořádku.
 
    Současně s vydáním těchto nařízení vydal Heydrich rozkaz k zatčení předsedy t. zv. protektorátní vlády generála Aloise Eliáše a podepsal šest rozsudků smrti. Mezi odsouzenými byli armádní generál Josef Bílý a armádní generál Hugo Vojta. Generál Eliáš byl dne 1. října 1941 rozsudkem lidového soudu odsouzen k smrti a dne 19. června 1942 popraven.

     Počet popravených českých vlastenců po Heydrichově příchodu do Prahy činil podle úředních německých zpráv do 20. listopadu 1941 404 osoby, jejichž jména byla úředně oznámena, a 25 osob nejmenovaných. V době od 30. listopadu do 27. května 1942 oznámili Němci popravy dalších 33 osob.