<=<=|   <=|   91   |=>   |=>=>
     
     "Zamysli se nad těmito slovy, kancléři Hitlere. Přemýšlej o nich, Himmlere. Vštipte si je do srdce - Göringu, Göbbelsi a Ribbentrope i vy ostatní! Msta, kterou zosobňují, se blíží den ze dne, krok za krokem, nechť jste kdekoli. Kročeje Velikého Mstitele se ozývají každé noci zřetelněji. Není místa sebevzdálenějšího, kam byste mohli uprchnouti; není úkrytu, byť nejtajnějšího, kde by vás nenalezl.

        Pomněte hlasu z Anglie ! Už nejsme neozbrojeni, už nebojujeme jen na svou obranu, abychom ochránili své ženy a děti před osudem, který jste uchystali lidickým obětem . . . My jsme nyní nástrojem vámi opovrhované a zlehčované Prozřetelnosti : jsme právo onoho nenáviděného žida, o němž řekl, že kdokoli se proti němu prohřeší, toho zlomí, na koho však padne jeho ortel, bude rozdrcen."
     
        Tisk celého světa se široce rozepsal o lidické tragedii. Bylo by třeba samostatné a velmi obsažné publikace, mělo-li by se zachytiti alespoň v hlavních rysech vše, co bylo od 11 . června 1942 napsáno o Lidicích v tisku všech svobodných zemí.

         Anglie, celá Amerika, od severního pólu k jižnímu, Afrika, Australie, Sovětské Rusko atd. Na zprávy o Lidicích, jež zaujímaly i celé strany vedoucích světových listů, se pojily politické úvahy a projevy vedoucích státníků.

         K tisku se připojil rozhlas zvláštními relacemi. Velká americká básnířka Edna St. Vincent Millay napsala o Lidicích dramatickou práci, kterou vysílaly největší americké rozhlasové stanice. Anglický básník Lucio uveřejňuje v "Manchester Guardian" báseň "Lidice" již v červnu 1942 Doris Peel veřejňuje svou báseň "Lidice" ve známém bostonském listě "Ghristian Science Monitor". V říjnu 1942 je v Newyorské umělecké galerii odhalena socha Lidic, vytvořená americkým sochařem Dawidsonem.

         Tak básněmi, písněmi, dramatickými a výtvarnými díly je po celém světě vzpomínáno malé české havířské vesnice, za niž jsou slouženy bohoslužby ve všech jazycích a chrámech bez rozdílu náboženství. Není lepšího svědectví pro toto tvrzení nad okolnost, že na př. v říjnu 1942 v Londýně, při zahájení akce Masarykova-Gasterova fondu Federace čsl. židů za účelem založení osady Lidice v Palestině, mluvil londýnský biskup anglikánské církve vedle rabína H. M. Lazaruse. I němečtí katoličtí uprchlíci vzpomněli na zvláštních bohoslužbách kamarádů beze zbraně, padlých v Lidicích.

         K novým Lidicím v Americe, v Mexiku, přibývají další v Havaně, pracovní kolonie ve Venezuele a v Jižní Africe i nový Berlín - podle Goebbelsovy propagandy "sestřička německého" - si mění jméno na Lidice.
     Ministr, Jan Masaryk prohlásil tehdy: "Čím byl Pearl Harbour pro Ameriku, tím jsou dnes Lidice pro celý svět." A řekl pravdu, neboť Lidice se staly symbolem boje proti německé nacistické tyranii, staly se živelným hnutím odporu a v anglickém hornictvu pak vznešeným heslem mezinárodní solidarity horníků a dělníků vůbec, jak to vyjádřil tajemník Midland Miners Federation G. H. Jones 21. října 1942 na přednášce v Czechoslovak-British Friendship-Clubu: "Horníkům jde o to, aby podali důkaz mezinárodní solidarity hornického lidu a ukázali, že ve světě nebude nikdy triumfovati barbarství.

    <=<=|   <=|   91   |=>   |=>=>