... a muži byli zastřeleni     <=|   24    |=>  seznam    Třiasedmdesátiletý hostinský pan František Jiras z Hostouně nám zaslal vzpomínku na svého přítele Týbla, rolníka z Lidic. Oba dva sblížila lovecká vášeň a pan Jiras vzpomíná, jak byli zváni na hony v okolí, neboť byli vyhlášenými lovci. Při žádné poslední leči nesměli chybět a žádnou zábavu nezkazili.                          "Vzpomínám na něho," končí své vzpomínky pan Jiras, "jak mu asi bylo, když viděl německé vrahy stát s puškami před sebou. On býval nebojácný a dobrý střelec, ale co mohl dělat, sám, beze zbraně ? Nikdy na něho nezapomenu ! Čest budiž jeho památce !" *  *  *  Paní Moravcová vzpomíná na chvíli rozloučení se svým manželem Františkem Moravcem :  " . . . .Po pěti letech našeho šťastného manželství narodila se nám dceruška, které jsme dali jméno Jituška. Pečovali jsme o ni oba dva svědomitě. Otec ji měl jako největší poklad na světě. Nebyly jí ještě ani dva roky, když 9. června 1942 Germáni obklíčili Lidice a naše drahé dítě vyrvali otci z náručí.     Když jsme se u domova rozcházeli" prosil mě můj muž: "Stane-li se se mnou něco, nikdy Jitušku neopouštěj !" Já s babičkou jsme se s ní ještě těšily v reálce na Kladně, kam nás zavezli. Ale i já jsem se s ní musela brzy rozloučit. Muž byl zastřelen 10. června 1942 s ostatními v Lidicích a já ještě dodnes dcerušku nemám. Nesu těžce její ztrátu a denně prosím Boha, aby se má Jituška vrátila, abych mohla splnit slib, který jsem mužovi dala.  Nikdy na něho nezapomenu a vrátí-li se mi Jituška, budeme společně uctívat jeho památku."