Avšak základ, jádro celé věci bylo zcela bezprávní, či lépe protiprávní. Rozeznáváme podle své zkušenosti německé policejni vraždy a policejni násilí a německé justiční vraždy a justičnÍ násilÍ. Lidice však jsou něco daleko horšího. Lidice jsou přepadení pokojné a zcela nevinné obce a všeho jejího obyvatelstva ozbrojenou mocí za všech předpisů válečné taktiky (obklíčení, využití noční tmy, rychlost přepadu atd.).

     Ozbrojená moc je zde však zvláštního rázu : účastní se jí jednotky vojenské, policejní, stranické jakož i jednotlivci političtí. Charakter akce je však zcela neválečný, neboť akce směřuje proti neozbrojeným mužům, kteří jsou postříleni (policejní hromadná vražda), proti ženám, které jsou zbaveny osobní svobody a s nimiž je nadále nakládáno jako s otroky, a proti dětem, které jsou uneseny a odvlečeny na neznámá místa, aby mohly býti převychovány ve smyslu nacistických theorií a snad i prodány.
 
    Domy jsou vyloupeny a zapáleny (lupičství a žhářství) a posléze i s kostelem a školou srovnány se zemí. Směr potoka a silnice je změněn, aby napříště nemohlo býti jich pomocí určeno přesné místo obce, jednotlivých jejích částí a budov, ale hlavně ovšem místo hromadné vraždy a hromadného hrobu. Obec byla vymazána s povrchu zemského a její jméno ze skutečnosti (z nacistické skutečnosti) . Výmaz jména obce je násilí administrativní. Ale po zavražděných mužích zůstaly ženy a děti!

     Dobytek mohl býti odvezen, peníze, skvosty a jiné cenné movitosti mohly býti ukradeny, domy mohly býti vypáleny a jejich trosky rozmetány, pokryty ornicí a tak navždy odstraněny - ale, pro Bůh, pozemky přece nelze zničiti, odstraniti, vymazati!
     Toho není schopna ani nejvyšší nacistická zběsilost. Pozemky zůstaly a zůstaly i ženy a děti z Lidic, zůstaly spolumajitelky a dědičky a dědicové této půdy. Ale tato půda byla prohlášena za majetek říše. Zde jde tedy o zcela ojedinělý právnický případ, případ, vymykající se každému dosavadnímu právnímu pojmu: odnětí půdy, nebo uloupení půdy, chcete-li, protože k aktu odcizení vlastníkům, spoluvlastníkům, příp. dědicům zůstavším na živu, došlo násilím, násilím ne už ani justičním či policejním, ale administrativním. Nacisté se zapsali do dějin vzdělaného lidstva i v tomto směru výrazně a groteskně.

     Nad tím se však nepozastavil nikdo z Němců (a německý národ byl vždy přesvědčen, že má vynikající právníky). Nikdo z Němců se už Lidicemi nezabýval. Nezabýval se jimi potom přede všemi ani hlavní strůjce celého zločinu K. H. Frank, jak sám doznal vyšetřující komisi ministerstva vnitra při svém prvním výslechu
dne 15. srpna 1945. Na tom ovšem nezáleží.   Lidicemi se však už tehdy zabýval, zabývá a bude zabývati celý kulturní svět.
 

    DR.  F. KROPÁČ.