Proto neuznává za právoplatná vyhlášení stanného práva, rozhodnutí stanného soudu, ani zápisy v kronikách a jiných dokumentárních matričních knihách a popravu nazývá vraždou provedenou samozvanými příslušníky, samozvaného pluku. Zpochybňuje naopak, že k takovým oficiálním aktům vůbec došlo. Staví proti nim formou, „jedna paní povídala“ nedokumentární a nezdokumentovaná prohlášení, která slyšel a vezmeme-li v úvahu jeho soucitný náhled na věc, spíše chtěl slyšet.

    V každém případě je však pan Tichý zjevný demagog. Protože, když se sám přizná ve veřejném tisku že
„o Albertu Rachmannovi víme, že byl agent Sicherheitsdienstu“ a že věděl, že Dr. Trager byl nacista a esesák, pak při své osvětové činnosti na školách a při prosazování smířlivého postoje s německým etnikem, zásadně zamlčuje nacistickou minulost postav z novely a představuje novoborské nacisty jako normální lidi, což nesvědčí o jeho dobré paměti, nebo snad dvojím přemýšlení?
 
    Výrok pana Tichého že: „doktor Träger, přišel o život druhý den“ je neopodstatněný, neboť není dodnes svědecky dokázán,  o čemž svědčí i soudní výrok  o prohlášení doktora Trägera za mrtvého o který s odstupem let po jeho údajném zmizení jeho příbuzní žijící v Německu požádli.

    V jiném výroku JT: „Ve městě tedy zůstali jen obyčejní lidé, neměli na svědomí žádné zločiny, a byli přesvědčeni, že se jim nemůže nic stát.“ lze najít jeho postoj k pravdivým výrokům a zároveň k nacistům jako takovým. Nacistu Rachmanna včetně jeho bratra považuje za obyčejného člověka, ačkoliv ví, že vlastnili ve městě továrnu zabývající se válečnou výrobou. To by ještě nebylo tak zlé, zbrojní výrobě pro wehrmacht se věnovala většina továren v Sudetech  i v protektorátu. Jenomže tentýž nacista Rachmann měl v továrně také koncentrační tábor. V něm byli uvězněni a pracovali cizinci, například Francouzi a mimo jiné také nezletilé ruské děti.

    Pokud pan Tichý považuje takového šéfa koncentračního tábora (byl umístěn v areálu jeho nemovitostí), za normálního, tedy bezúhonného člověka, pak je jasné, že další a další nacisty a esesáky bude považovat rovněž za obyčejné, nevinné německé obyvatele, kteří už žili v míru a byli přesvědčeni, že se jim nemůže nic stát.   Konečně to se zdá každému provinilému, dokud nepřijde trest.
 
    Toto si mohl myslel kdejaký nacista, vždyť pracoval jen pro Hitlera. Nacisté ani nevnímali, že ruské děti, nebo dospělí francouzští podlidé patří do okruhu lidských bytostí. Ti soudnější hned po kapitulaci 3. říše spáchali v Novém Boru řadu vražd ve svých rodinách, tedy byli už tehdy apriori zločinci, a nakonec skončili sebevraždou, protože věděli, že zločinu bude následovat trest.
Ovšem to pan Tichý považuje za stav kdy se už nic nedělo a byl mír a klid.

    Abych osvětlil dokončení „Rachmannova díla“, tak francouzské heftlinky vyexpedoval na poslední chvíli do transportu smrti, samozřejmě,  aby nebyli svědkové, to vše po vzoru transportům smrti v ostatních koncentračních táborech, tedy polde interních nacistických směrnic, podle kterých se rovněž narychlo bouraly plynové komory.
    Povedlo se!
    Ti Francouzi se domů již nikdy nevrátili a zápis o transportu je to poslední co z nich zbylo.  Nacista Rachmann byl opravdu lidumil a pracoval přesně podle nacistické vize o totální válce a konečném řešení.  K jeho potrestání jako nacistického držitele koncentračního tábora, ale nikdy nedošlo.

    Tuto možnost předběhlo stanné právo, kdy „jako obyčejný člověk“ (dle dikce Tichého) zapomněl omylem odevzdat zbraň, na jejíž držení se vztahovalo před tím vyhlášené  stanné právo.  Tichý ani nepřipouští, co dokazují vystavené zabavené zbraně s uvedenými jmény držitelů.  Takže nacista Rachmann byl popraven ne za to, že byl nacista, ale že držel zbraň, jak dokazuje Rozkaz k vykonání trestů dle stanného práva, který nejen že není uváděn jako indície, ale je veřejně zpochybňován, že byli zavražděni Českými samozvanci.

    Takových výtečníků, kteří zbraně neodevzdali bylo v Novém Boru nakonec sedm. No a mezi těmito odsouzenými a popravenými byli tři, resp. čtyři, o kterých velice dojemný příběh, novela Jana Tichého, vypráví.

     Jaký to má dopad na diváky, kteří shlédnou inscenaci novely, aniž by byli upozornění, že celé představení se točí kolem popravy nacistů a dalších, kteří ovšem byli vinni. Provinili se proti stannému právu. Jejich zbraně mohly být použity proti ostatním spořádaným mírumilovným obyvatelům poválečného Nového Boru, rovněž tak existovala možnost, že s protizákonně drženými zbraněmi budou páchána další zvěrstva, jichž se nacisté a esesáci po konci války nezřekli, vždyť nacisté a esesáci přeci přísahali věrnost až za hrob.

    Jistě, už je asi na čase stavět pomníky v srdcích diváků právě takovým hrdinům - nacistům!

    Ještě tu vlastně žádný takový pomník nemají. Vlastně mají. V Novém Boru v areálu Lesního hřbitova, tam je pomník nacistů. Jsou na něm vyjmenováni všichni nacističtí aktéři Tichého novely.
    Nacista a SS Dr. Alfred Träger, nacista Albert Rachmann, nacista Herbert Richter i nacistka Martha Werner rozená Lache.
    Fotografie nacistů najdete zde.
 
   Tak toto všechno může zatajit jen autor, Jan Tichý, po něm nechtěně opakovat naivní člověk nebo určitě  nevědomky dítě z novely.
   Tomu jedinému se dá věřit.

    Čemu se ale věřit nedá je fakt, že inteligentní a poučené bytosti z divadelních kruhů se nechají dál balamutit polopravdami, kterým věří nejen režisér, podle rozhovoru v novinách, ale i ředitel divadla, od kterého jsem osobně obdržel dopis  s dost obsáhlou rešerši jeho myšlenek a v němž mě nabádá, abych než začnu soudit navštívil představení.  Ano připouštím, že divadlo to může být krásné, protože emotivní.
 

    Pan Tichý je ovšem zjevně propagandista a možná chceteli par-excelence a to je nezbytné si uvědomit, pokud s ním kdo vejde v jednání. Uvádí nedokazatelné, jako ověřený fakt a na tyto svoje lži, minimálně polopravdy, nachytá kde koho.
Nejhorší pak je, když z úst dalších se tato zavedená klišé šíří už jako neprůstřelné pravdy, se kterými tedy nelze nic dělat.

    Na závěr otázka pro divadelníky z Činoherního divadla, Ústí nad Labem - Střekova.
Kolik myslíte, že ještě zbývá repríz inscenace 32 hodin mezi psem a vlkem, aby se v nadpisu uvedená  preambule naplnila?
Nastudujte Matku, je emotivnější, ale hlavně pravdivá.

 
    Antonín Nešpor

    P.S.

    Než budu mít v ruce objektivní recenzi představení, nemohu se vyjádřit o jeho divadelní kvalitě, i když předpokládám, že je vybroušená. Ale co vím už dnes a věděl jsem už při čtení novely pana Tichého, že jeho dílo je protkáno emotivními scénami, které se v divadelní inscenaci jistě dobře uchytí. Že tyto scény nerespektují dokazatelné historické skutečnosti, a tak z něj dělají jen pohádku, je jasné už z novely.  Přesto jsou pohádky pravdivé většinou ve svém konci. A byli podle práva zastřeleni, zní to sice cynicky, ale bohužel to ve skutečnosti tak bylo.

    Lze pochopit náhled malého dítěte, které si vzpomíná, jak to bylo hrozné ale s absencí konsekvence proč to tak bylo, není inscenace pravdivá, ať se herci snaží sebevíc.  Přesto si nemyslím, jako jiní v diskusích na toto téma, že jste šlápli vedle, nebo, že jste narazili, jen jste se nechali oklamat jak shora naznačeno.

Abych předešel kolotoči diskusí na téma, "každý má nárok na hrob", předesílám, že v Novém Boru je pomník, nikoliv hrob, neboť pod nápisovou deskou, nejsou ostatky jmenovaných.  No a jistě si nikdo z nás nepřeje, aby na veřejném místě byly stavěny pomníky nacistů, resp. aby veřejně nebyly jejich osudy glorifikovány, tedy ani v divadle.

Ale nevím, třeba si to jen myslím, na severu, kde z Ústí do Aussigu je to asi jen mrknutím oka, je to možná jiné. Třeba si tamní etnikum přeje oslavovat v co věří Jan Tichý a dnes i zmíněný divadelní ansámbl. Jinak by asi tu inscenaci opustili hned už po premiéře, dle známého: "změna programu vyhrazena!  Program může změnit kdokoliv z divadelníků, který proti inscenaci veřejně vystoupí. Je to tak těžké?